Žijeme ve světě, ve kterém jsou peníze více než lidský život. Ve světe povrchním, rychlém. Projev lidských emocí je brán jako slabost, selhání. Každou vteřinu přicházejí na svět noví a noví učitelé, kteří nám chtějí pomoci si rozpomenout na pravou podstatu života. Ukazují nám kdo jsme, co jsme sem přišli dělat a o čem život opravdu je. Záhy však uvěříme, že my jsme ti, co je mají o světě učit a velmi rychle je převálcujeme nastaveným systémem. Věříme, že je důležité si jako společnost připustit, že povrchní a materiální styl života, který jsme si zvolili, je neudržitelný.  Vede nás k fyzickým a psychickým obtížím. Možná namítáte, že tyto řádky jsou přitažené za vlasy a není to tak hrozné. Prosím, rozhlédněte se kolem sebe. Jaké lidi potkáváte? Zkuste se podívat na ty, které neznáte. Na ulici, v tramvaji, na úřadě, v obchodě. Jsou šťastní? Co jim chybí ke štěstí? Více peněz? Až tohle tak tamto? 

Nyní se přesuneme k našem příběhu, na kterém bychom rády ukázaly, z čeho pramení naše vize a mise projektu. Jsme dvě ženy ve věku 30 let. Dalo by se říct, že jsme úspěšné, máme rodinu, práci, materiální zázemí. I přesto jsme však už od střední školy tušily, že tady něco tzv. neštimuje. Tak o tomhle je ten život? Takhle to teda je? To je celý? V průběhu let jsme si připadaly divné, nepochopené, snažily se zapadnout a nějak fungovat. Stále jsme však měly neodbytné pocity, které nám něco říkaly, ale byly jsme naučené přemýšlet ráciem, strategicky, logicky. Postupem času jsme však začaly velmi silně chápat, že to jsou naše pocity, emoce, intuice, co nás vede zpátky na naši cestu. Jen neví, jak se s námi spojit. 

Vydaly jsme se tedy na cestu sebepoznání. Využily různé typy terapií, přečetly knížky, absolvovaly x hodin online seminářů i offline výcviků. Přišly jsme na to, že poznávat sám sebe, své talenty, schopnosti, jedinečnost a klást si existenční a filozofické otázky, je základem pro spokojený a autentický život. AHA! Takhle jednoduchý to je? No jo, ale ví o tom děti???